Přátelé a kamarádi. Po dlouhé době je čas na blogový příspěvek. Dlouho jsem svůj blog zanedbával, možná ani nebylo nic obsáhlého ke sdělení. Ale dnes bych něco měl.
Na letošním Studentském Velehradu mě velice oslovila sobotní přednáška manželů Barabášových. Oficiální téma přednášky znělo: Vyrovnanost služba x rodina. Povídali o svém manželství, o tom, jak se Bůh stará, o tom, co je skutečně důležité.
Manželé Barabášovi pocházejí z Rychnova nad Kněžnou a vychovávají pět dětí.
Celá přednáška měla velice příjemnou atmosféru a myslím, že nejen mně hodně dala.
To hlavní, o čem chci psát, je srovnání dvou slibů. Spíše jednohu slibu s jiným "slibem."
Děkuji panu Barabášovi, že mi výtisk textu věnoval.
Manželský slib při svatebním obřadu katolické církve zní takto:
"Já, (jméno), odevzdávám se tobě (jméno), a přijímám tě za manželku (manžela). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.
A pak existuje ještě text "slibu" pro partnery, kteří spolu hodlají žít bez manželského slibu v nesezdaném soužití. Dal by se vyjádřit takto:
"Já, … beru si tebe, … za partnerku pro společné bydlení, společné lože a snad i společné účty. Vyhlídku, že takové uspořádání bude fungovat, nepokládám za moc reálnou; vždyť proto jsem se také rozhodl se s tebou neoženit. Zkusme to! Neznáme se vzájemně natolik, abychom přijali trvalý závazek, ale rádi spolu spíme. Mé rozhodnutí je založeno na hormonech, ekonomických úvahách a vhodné příležitosti. Vyhrazuji si právo, přestane-li mi toto uspořádání vyhovovat, tě v kteroukoli dobu a z jakéhokoli důvodu opustit, a nebýt za to nikomu odpovědný.
Zůstanu s tebou, dokud mě budeš zajímat a uspokojovat mé potřeby, nebo dokud se neobjeví někdo vhodnější. Jelikož totéž očekávám od tebe, chci si od tebe zachovat určitou citovou distanci – a rozhodne-li se kterýkoli z nás odejít, nebude to tolik bolet. Také mi to usnadní rychlý vstup do podobného uspořádání s někým jiným.
Jestliže vážně onemocníš nebo se zmrzačíš nebo ukáže-li se, že by tvé hlubší potřeby příliš vysávaly mou citovou energii, pokusím se s tebou zůstat jistou slušnou dobu, abych nevypadal jako sobec, ale pak tě pravděpodobně opustím a už se nebudu ohlížet nazpět. Od tebe očekávám totéž.
Selže-li nám antikoncepce, pak se buď vezmeme z pocitu viny nebo studu, nebo jeden z nás odejde: vždyť neví, zda by ten druhý byl dobrým rodičem. Možná také dáme své dítě zabít, abychom neporušili posvátnost své osobní svobody. Ostatně výchova dětí si žádá oddanost a odpovědnost, tedy právě to, čemu se chceme vyhnout, když spolu chceme žít neoddáni.
Uvědomuji si, že kdybychom se časem přece jen rozhodli učinit vzájemný veřejný závazek, pak naše nynější rozhodnutí žít spolu před tímto závazkem významně snižuje naše šance na úspěšné manželství (promiň, to slovo jsem řekl nedopatřením).
Cítím se lépe, když jsem ti to všechno poctivě řekl. Doufám, že také ty se cítíš lépe, když jsi to všechno slyšela. Je dobře, že si ani jeden z nás nedělá žádné iluze."
Tuto formuli na základě třiceti let v pastoraci i přesvědčivých statistik navrhl
Rev. Samuel Pascoe
Škoda, že na signály nechodí lidé z většinové české společnosti. Možná pro ně by tohle srovnání mělo velký užitek.
S tím odsuzováním jsem to měl přesně na mysli. Že prostě katolík určité věci těžko chápe a nedokáže pochopit, že nevěřící člověk nemá proč tady toto dneska zapotřebí podstupovat a vůbec to nemusí být z toho důvodu, že "neznáme se vzájemně natolik, abychom přijali trvalý závazek." Prostě určité otázky doporučuju řešit s ateistama (aspoň s těma, co tě hned nepošlou někam, když s tím začneš). Že člověka samotného to učí věci víry více do hloubky vyargumentovat, protože nevěřícímu fakt nestačí odpověď "protože to tak chce Bůh"
Že člověk by měl umět tomu ateistovi vysvětlit proč to ten Bůh chce a to mám pocit, že spousta lidí věřících neumí. Že prostě pan farář to říkal, že to tak je, tak to prostě tak je, ale proč to tak je, už neřeším. Poznal jsem pár katolíků, kteří prostě žijí ve svém katolickém vakuu a okolní svět jako by pro ně neexistoval. "Všude kolem jsou pohani, všeci skončí v pekle a já se budu držet mimo ně." Je dobré si uvědomit, že úplně stejně se stavěli židé k pohanům v Novém zákoně a Ježíš to tvrdě odsuzoval. Kdyby tyhle názory zastávali apoštolové, tak křesťanství zůstalo židovskou sektou v Jeruzalémě a my se možná dodneška klaněli Radegastovi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.